Synchronicita aneb sladěnost okolností
6. 11. 2013
Nedokázal jsem donedávna bezezbytku pochopit význam slova synchronicita. Před pár dny jsem měl tu čest. Nyní synchronicitu přirovnávám k bohu samotnému. Je to přesně načasované sladění okolností, které utvářejí život samotný.
Má vlastní zkušenost je natolik osobní a detailní, že se zdráhám přepsat ji tak jak se stala. Musel bych uvádět některé informace, díky kterým bych se mohl dostat do jistých tahanic. Mohly by být bohužel využity proti mně. To je jistá nevýhoda uvedení své skutečné totožnosti. Nicméně se vynasnažím vám předat bezezbytku informace, které ke mně přišly.
V daném stavu vědomí jsem schopen přijímat pouze určité informace. Vesmír se může snažit jak chce, ale pokud jsem natvrdlý, tak to prostě nepochopím. On to vlastně Vesmír i tak dělá. Přihrává nás do situací, díky kterým si máme uvědomit to, co je pro nás důležité. Když nejsme připravení, zanadáváme na život a jdeme dál. Intenzita se nadále může zvyšovat. Když jsme připravení a otevření, zeptáme se, co nám tím chtěl život říct. Proč se nám děje právě tohle? A Vesmír toho ihned využije a přihraje další situaci. Vše v ten pravý čas.
Představte si ženu ve středním věku, která je nespokojená v zaměstnání, ve kterém je už velmi dlouho. Je už trochu zkostnatělá, má své jisté, ví co může od kolegů čekat, má zázemí, když se bude propouštět tak půjde mezi posledními. Práce má ale nad hlavu, je pod velkým tlakem, jak ze strany vedení tak ze strany zákazníků. Do práce chodí se sevřeným žaludkem, je vystavována velkému stresu, který se mění v apatii až jistou formu vyhoření. Aby si udržela psychické zdraví sníží své výkony na udržitelné minimum. Přesčasy nepomáhají zlepšit situaci ale chodí domů poměrně brzy, raduje se z rodiny ale někde v pozadí ví, že se do té práce zase bude muset vrátit.
Na změnu zaměstnání pomýšlí, ale nemá dostatek sebevědomí, aby sama oslovila potenciální zaměstnavatele. Na pohovor si nevěří, i když znalostmi je vybavena dostatečně. Také nechce podlehnout strachu. Nechce utéct od problému. Chce si jej vyřešit. I když neví jak. Také splácí hypotéku a výše platu u jiného zaměstnavatele je nejistá. Navíc má ve firmě spousty přátel z toho několik velmi blízkých.
Jednoho dne poprosí Vesmír o takové zaměstnání, do kterého bude chodit s radostí, které ji bude bavit a nebude ji ničit. Následně je vyslána na služební cestu do zahraničí. Tam je nevybíravou formou označena jako viník situace ve které se nachází. Ženě náhle dochází, že podnik, pro který pracuje je celý poháněn a veden strachem. Uvědomuje si, že již nadále nechce být jeho součástí. Nechce již nadále pracovat pro destruktivní energie.
Také si uvědomí, že už by jí nečinilo takový problém, jít na pohovor. Cítí se lépe, sebevědoměji. To vše díky tomu samotnému uvědomění, že se již nadále nemůže podílet na monopolu strachu. Protože obava z pohovoru je také projev strachu. Z čeho mít strach? Z odmítnutí? V hlavě si promítá aktualizaci životopisu a jeho rozeslání do různých firem v okolí.
Druhý den ráno ji přijde sms. „Nechceš jít dělat do *****?“ Její známá, která monopol strachu opustila již před pár měsíci, si na ni vzpomněla a doporučila ji na právě vznikající místo ve firmě, která je opakovaně vyhlašována jako zaměstnavatel regionu. Synchronicita zafungovala dokonale.
Není důležité, zda žena na místo kývne. Podstatné je, že nabídka přišla ve chvíli, kdy žena sama sobě přiznala, že už je připravená jít na přijímací pohovor. A že už dokonale vykořenila ze své mateřské firmy, která je nyní generátorem strachu. Byla připravená odejít. Možná, kdyby přišla dřív, nabídku by ve strachu odmítla. Takto ale byla připravená. Pro tuto, či pro další nabídky či jiné zkušenosti.
Velmi důležité, ne-li nejdůležitější je prožít synchronicitu samu na vlastní kůži a vědět, že to nebylo nahodilé, protože pak máme k dispozici mocný nástroj k řízení svého života. Poznání jak život funguje je zásadní.
Myslím, že takto Vesmír (Život, Universum, Synchronicita, Bůh, Síla) právě funguje. Dostává nás do situací, které jsou zároveň příležitostmi a je pouze na nás, co si z nich odneseme. Když nejsme připraveni, vnímáme životní situace jako problémy v životě. Když připravení jsme, vnímáme je jako životní příležitosti. Strach versus Láska.
Když chci změnu ve svém životě, tak pro ni udělám maximum možného. Uvedu energie do pohybu. Udělám něco. Cokoliv. Pohyb je život. Když sedím a stěžuji si tak se nic nezmění. Netečnost je smrt.
Synchronicita Vesmíru funguje vždy a všude. Záleží pouze na nás, zda vstoupíme do proudu Lásky nebo se utopíme v bahně strachu. Vesmír je tu pro nás. Život dokáže cokoliv. A my jsme součástí Života.
Miroslav Rýznar
Zdroj: http://www.probuzeni.blogspot.cz/
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
