Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Samael: Vítejte v novém světě

3. 1. 2013

Zdravím vás, moji milí čtenáři. Tak dlouho jsem už nepsala, až se mi někteří začali ozývat, co že je to se mnou.

Nu, poslední měsíce byly pro nás všechny poměrně vyčerpávající. Mohla jsem vám psát své názory na transformaci, ale má slova by zdaleka nevystihla to, co jsme měli možnost zažívat. O to mi také šlo. Chtěla jsem, aby si každý na vlastní kůži měl možnost sám zažít energie, které s otevřením bran 21.-22.-23.11.2012, 12.12.2012, 21.12.2012 a 1.1.2013 přicházely.

I kdybych vám popisovala, co všechno se dalo čekat, ani zdaleka bych nevystihla děje, které probíhaly. A možná bych vás připravila o unikátní zážitek a následné vytvoření vlastního názoru. U mě osobně se každá z bran projevila silně a přitom odlišně.

21.-23.11. ke mně začaly přicházet velmi silné sirianské energie, které mi dost zamotaly myšlením. Byla jsem dva až tři dny malátná, neschopná se pořádně soustředit na žádnou z běžných činností. Ještě jsem v tu dobu měla ve škole za úkol velmi rychle připravit vědecký článek do jakéhosi mezinárodního časopisu. Takže i moje běžné činnosti byly samy o sobě dost náročné. Článek jsem s vypětím sil napsala, ale nakonec ho graduálně jiná energie spláchla do záchodu.

Byla to brána 12.12., kdy ke mně dorazil velký proud serafínských energií. Nutno říci, že oboje jsou to moje vlastní energie, tedy energie mého ducha a část duše. Nic méně však moje pozemské tělo na to nebylo zvyklé. Zatím, co Sirianská energie 22.11. mě uvrhla do jinových stavů, 12.12. zapůsobila naprosto opačně a uvrhla mě do jangového stavu. V mém okolí se to samozřejmě projevilo další vlnou práce. Došlo k jakési silné akceleraci mé vědecké činnosti. Za týden jsem stihla mnohem víc práce, než bych běžně byla schopná zvládnout.

Vlna této energie se uklidnila někdy kolem 20.12., kdy jsem již druhý den slavila. Nevím, jak vám, ale mě se aniž bych to předem zamýšlela stalo, že jsem v tu dobu tři dny po sobě slavila: 19., 20. a 21.12. se mi nashromáždily tři různé akce. Bylo to skutečně, jako by můj život odpovídal na oslavy, které musely probíhat ve vyšších dimenzích.

21.12. tak, jak to předpovídali Májové byla brána zase úplně jiná. U mě trval příjem energií asi 20 minut. Začalo to ve tři čtvrtě na dvanáct dopoledne a skončilo to krátce po poledni. A bylo to nepopsatelné. Nebylo to ani jinové ani jangové, ale takový velice jemný pocit, jako by to rozbíjelo zbytečnou tvrdost v mém organizmu, a to jak na myšlenkové tak i na biologické bázi. Zjemňilo to celou strukturu mých tkání a nastavovalo to jiný kód mým buňkám. Tu energii můžete pořád ještě cítit. Probíhá to ale spíš už na individuální úrovni. V ten pátek jedenadvacátého to bylo na úrovni celosvětové.

No a pak jsem odjela na Vánoce k rodičům a užila si i své dny temnoty. Ne že by byly dny úplné tmy, to zas mohl vymyslet nějaký materialista. V mém případě šlo o to, že moje rodina považuje „duchovno“ za sprostou nadávku. Oni ani nechápou, co mě baví na obyčejném vzdělávání se, natož abych s nimi mohla probírat ezoteriku. Bylo mi sděleno, že tahle očista u mě potrvá do 1.1.2013. A přesně na Silvestra večer na rozhraní mezi starým a novým rokem jsme se s bráchou tak rozhádali, až hrůza. Byla to strašlivá scéna, která vznikla kvůli něčemu úplně jinému, kdy se můj bratr zamíchal mezi mě a svoji snoubenku. Kdyby to vůbec nedělal, tak by vůbec nic nevzniklo, protože s Janou jsme si to vyřešili vklidu několika slovy.

Takže jsem se 1.1. sebrala ještě dřív, než jsem měla v plánu a odjela jsem s tím, že se tam nějakou dobu neukážu. A trvalo mi skoro dva dny, než jsem se uklidnila. Celou tu dobu, co jsem odjížděla a potom jsem přitom vnitřně cítila, jako když je konec nějaké vleklé války. Ne že bych skončila s mým bráchou nebo tak, to vůbec. Byl to vnitřní stav mého vědomí, které mi sdělovalo, že už je fakt po boji. Jako bych celou tu dobu, co jsem byla naživu bojovala o svůj sen, žít duchovno a projevovat svoji duchovní sílu tady na Zemi. A najednou jsem po té hádce viděla, že už je dobojováno a já jsem na vítězné straně. Viděla jsem spálené bojiště a pak jsem viděla sama sebe zatloukat do země náhrobní kříž. A jsem duchovně i tělesně velmi unavená.

Vím, že můj osobní boj s materialistickým smýšlením téhle civilizace dochází ke zdárnému konci. Vím, že je jen otázkou času a energetických zdrojů, než se materialismus sám od sebe zhroutí. A že v mém případě osobně se už zhroutil.

Třídimenzionální systém myšlení je už za námi. Když jsem si 22.12. poklízela v pokoji před odjezdem k rodičům, dostala jsem se zcela samovolně k tomu, že jsem si přerovnala také šuplík s dokumenty a různými malými životními poklady, které si už léta schovávám. Až když jsem to udělala, uvědomila jsem si, že jsem tím urovnala, zrekapitulovala a zašuplíkovala třídimenzionální část svého života tady.

Samozřejmě stále ještě chodím po zemi. Stále ještě pracuji a jím a dýchám. Nezměnila jsem se v obláček světla, ani mě neevakuovali mimozemšťané. Ale ono je to způsobeno tím, čeho si lidé většinou neuvědomují. Už jsem psala o tom, dřív: Lidé nejsou třídimenzionální!!

Každý z vás se určitě alespoň jednou díval na 3D film. Určitě jste si mohli přitom všimnout, že 3D-čkový tvor nemá tolik kožních derivátů, jako jsou vlasy, chlupy, jemně strukturovanou kůži, strukturované rty atd. atd. Nemluvě o duchu a duši a jemněhmotných tělech. 3D-čkové postavičky bývají pokud možno holé, s jednoduchými rysy, které se dají snadno počítačově simulovat. A protože jsou to animované postavičky, jejich myšlení je jednodušší a chování předvídatelné, na rozdíl od chování běžného člověka. A co se týče rozmnožování, je naše kapacita se složitými rituály a citovými pouty naprosto odlišná.

Takže co nám z toho vychází?

Lidé nejsou, původně vůbec nebyly a v budoucnosti ani nebudou třídimenzionální!

My se velice snažíme nacpat sami sebe do jednoduchých škatulek a žít příběhy třetí dimenze, ale jak jste si toho jistě všimli, nejde nám to.

Pro člověka a tím i pro většinu lidského pokolení na zemi, je charakteristiká multidimenzionalita. To znamená, že každý člověk má v sobě obsažených hned několik paralelních různých dimenzí. Někdo tomu říká minulé životy, někdo strážní andělé. To všechno je součástí nás samých. V určitých obdobích své existence se ocitáme v situacích, kdy se chováme jako figurky na šachovnici nebo chcete-li 3D postavičky, ale to není celá naše bytost. Je to jen jeden ze způsobů, jak můžeme existovat.

Takže se nebojte opustit 3D, váš svět nezmizí, nezmění se v éterickou mlhu, ani v totální temnotu. Naopak rozšíří se o další zkušenosti, o další znalosti, činnosti, potkáte nové lidi a budete mít tolik práce, že nebudete mít čas zabývat se tím, kdo vám kdy ublížil. Protože teď začne být prioritním okamžikem, kdy je potřeba existovat.

Proroci nám věštili apokalipsu. My jsme ji přežili!!!!!!!!!!!!!!!!!

Važme si toho, protože jsme dovedli ochránit sebe, své blízké i planetu Zemi.

Přeju všechno nejlepší do nového roku a mnoho štěstí a úspěchů v novém světě!

Mějte se!

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

poslední bitva?

Tereza,7. 1. 2013 0:20

Ahoj Samaeli,
díky za otevrenost se kterou jsi článek o sobě napsala. To je podruhé co mám pocit, že jsem zažila skoro to samé jako popisuješ.
Ja jsem take měla velkou rodinnou hádku. Bylo to sice o den později 1.1., ale měla jsem taky pocit jakoby to byla rozhudující bitva. Stejný typ hádek jsem vzdy prohrála aniž bych věděla přesně proč, bylo to iracionální a já jsem se vždy cítila vina za něco a ustoupila jsem. Tentokrat jsem uz necítila takový strach a řekla jsem si ze budu drzet svoje pozice at se deje co se deje. Necítim ze bych přímo vyhrála, ale neprohrála jsem jakovzdy, neco se zlomilo. Beru to za dobrý výsledek.
Hodně štěstí

poděkování

Jana,4. 1. 2013 8:11

Děkuji Sam , jak jsi to úžasně napsala. Jsem Ti vděčná a přeju nádherný rok 2013************

Ahoj

Ezendiel,3. 1. 2013 18:25

Ahoj drahá Sam,ja som v tie dni v podstate nič necítil..čím to može byť..čo myslíš?
A vdaka za Tvoje postrehy