Jdi na obsah Jdi na menu
 


Samael: O strachu a současné společnosti

11. 4. 2011

 Tak jsem o víkendu přemýšlela, že ačkoli vám na svých stránkách předávám zprávy a poselství z různých blogů, sama jsem dlouho nic nenapsala.

Tak o čem to bude dneska?

Víte…  To, co většina lidí vnímá jako reálné, je vlastně jen jakýmsi malým obrázkem na zdi v porovnání se vším, co nás obklopuje a ovlivňuje naše životy. My vnímáme jen nějakých 10% z celkové existence sama sebe jako člověka a to nemluvím o nekonečném množství dalších bytostí v našem vesmíru. Jak potom můžeme soudit o tom, co se stane a co se nestane v budoucnosti?

Já už to asi opakuji po několikáté, ale ono opravdu… Realita není stálá. Většina lidí vnímá svět okolo sebe jako cosi stabilního a neproměnného. A byli bychom rádi, kdyby také naše těla a naše názory zůstaly stálé a neměnné. Nezávisle na tom, jak funguje vesmír, by většina lidí bylo rádo, kdyby všechno probíhalo po starých, ojetých, neměnných a zaručeně bezpečných kolejích. No a pak tito lidé proklínají čas, protože má tu vlastnost měnit jejich těla i jejich životy. No a nemusím zde dodávat, že v každé velké změně vidí tito lidé konec světa, to už vychází z daného druhu myšlení.

No a v tom tkví příčina té obrovské paniky okolo roku 2012. Pokud si pamatuji, tak podobná panika probíhala také před rokem 2000. Tehdy jsem nemohla pochopit, proč vlastně, teď už to chápu spíše.

Celá naše realita je založená na strachu. Už od malička nás rodiče učí, jak se máme chovat a co máme dělat proto, abychom ve světě okolo sebe přežili. A přesně to my potom po celý zbytek svého života také děláme. My nežijeme. My přežíváme.

Den za dnem válčíme sami se sebou, se svými životy. Snažíme se pro sebe urvat kus lásky, kus životního štěstí, aniž bychom si uvědomovali, co to láska je a proč nám přináší štěstí. Neustále se bráníme všemu a všem okolo sebe. Protože svět má svá nebezpečí, snažíme se ubránit a schovat své jemné a zranitelné části.

Bojíme se mnoha věcí.

Bojíme se smrti.

Bojíme se násilí.

Bojíme se války.

Bojíme se chudoby.

Bojíme se přírody a jejich katastrof.

Bojíme se nemocí a svého těla, které můžou postihnout.

Bojíme se svých citů, protože jim nerozumíme.

Bojíme se i ostatních lidí, protože je nemůžeme pochopit.

Bojíme se všeho, čemu nerozumíme a co neumíme pochopit.

Bojíme se doopravdy milovat, protože se bojíme podívat do svých vlastních srdcí.

A bojíme se jakékoli změny.

Protože všechno, co jsem pojmenovala, jsou faktory, které pro nás znamenají natolik silnou změnu života, chování, myšlení, že to vypadá, jako bychom ztráceli sami sebe. Jako by část z nás samotných měla umřít a my už nemohli být, jakými jsme kdysi bývali.

Nevím, z čeho pochází naše touha, být stále stejní, statičtí a neměnní. Možná z nedospělosti našich vlastních vědomí.

Ale příroda taková není. Příroda je dynamičtější, než si myslíme. Vesmír se sám vyvíjí jako jeden obrovský organizmus. Je to neustále proměnný celek, jehož jsme součástí.

A my jsme obrovskou součástí vesmíru. Neptejte se mě, proč to všechno vím. Mám oči a uši a žiju vlastním životem, do kterého přicházejí zážitky nutné k mému učení. Jako ke každému z nás.

Takže vím, že ačkoli je naše civilizace dejme tomu, ne zrovna v nejlepším bodě svého vývoje, jsme my, pozemšťané biologicky jednou z nejvyvinutějších ras v galaxii. Příroda je obrovská a zásobuje nás mnohovrstevnatou energií z mnoha rovin svých vlastních existencí.

Zásobuje nás duchovní silou, kterou my k sobě velmi neradi pouštíme, protože – nedej Bože – by to mohlo změnit náš způsob myšlení.

Zásobuje nás kosmickou silou, třeba prostřednictvím slunečních erupcí. Jenže – Oh, sakra – co když nám to zničí naše tak těžce vybudované energetické a komunikační sítě?

Zásobuje nás množstvím biologických energií, které spouští různé procesy v našem těle. Ale – Ach – my stárneme.

A i přes naši duchovní ignoranci, byla příroda matky Země natolik šlechetná, že nám umožnila rodit a plodit nové generace sama sebe. Prostřednictvím svých dětí se pak my sami máme do koho i nadále převtělovat, máme šanci se i nadále učit a dokončit lekce, které jsme zatím zanedbávali a ony se nám tím pádem karmicky vrací k dalšímu zpracování.

A co děláme my? Vtloukáme dětem do hlav zaručeně stará a už dávno nefunkční pravidla, o kterých si myslíme, že podle nich musí fungovat široširý vesmír.

Hm, jenže…

Hm, jenže…

Dřív nebo později se musíme dostat k bodu zvratu a změny.

Chcete, aby to tak fungovalo dál?

Chcete, aby náš svět byl stále stejný?

Proč?

Co je na něm tak dokonalého?

Čím je tak krásný, že stojí za to, abychom se odvrátili od krásné přírody Matky Země, od mnoha darů Otce Vesmíru?

Proč neustále trvat na starých dogmatech Vědy, Náboženství, Morálky, Chování a Myšlení Lidí?

Proč se vzpírat tomu, co k nám samo přichází tím, že to okamžitě budeme považovat za špatné, za konec světa, za třetí světovou válku, přepólování Země, globální oteplování atd. atd.

No, tak teď už slyším typicky realistickou odpověď: Jenže ono to tak je, holčičko, a ty s tím nic nenaděláš.

Jenže já vám řeknu, že s tím nadělám.

Řeknu vám, že jsem tvrdohlavý nesmiřitelný tvor, který se nikdy nevzdává svého cíle.

Řeknu vám, že vesmír funguje kvantově fraktálně a změna jedné části celku, znamená změnu celého celku.

A tak, abych změnila vesmír, stačí mi změnit jen sama sebe.

A to je velice těžké. A bolí to, často to bolí.

Ale vzdát se?

Ne, nikdy. Na to nemám povahu.

A to samé můžete udělat i vy.

Změna nás samotný vyvolává změnu v energetické sítě celého lidstva.

Vyvolává změnu v tom, že se teď rodí mnohem vyvinutější a mnohem citlivější děti. A ty děti jsou silné a nenechají si dlouho vyprávět povídačky ze starého světa.

 A to, že se rodí takoví, je výsledkem naší práce.

Jako jeden ze starších indigáčů, jsem schopná vyvolat energii z budoucnosti a přivolat ji sem, aby změnila součastnost.

A nejsem tady sama.

Je nás tady hodně. A vy jste jedni z takových lidí.

Když se budete soustřeďovat jen na těch 10% vaší existence, které se týkají vašeho současného života, uvidíte jen zkreslený, neúplný obraz, ze kterého můžete cítit strach a nejistotu. Ale zkuste jít dál. Pokuste se dívat za těch 10%, pokuste se vidět víc. Nečekejte, že to udělá někdo jiný za vás, protože tím byste se ochudili o svoje vlastní prožívání a zkušenosti.

Duchovní svět andělů, fyzický svět přírody, kosmický svět mimozemšťanů, astrální světy, éterické světy, dračí světy. To všechno je naší součástí.

Není to od sebe oddělené. Není to separované a roztříděné do šuplíčků 3D-4D-5D. To všechno jsme my sami. Jsou to součásti našich vlastních já, které ignorujeme, protože nám nezapadají do našich perfektně vystavěných desetiprocentních životů zde. A všimněte si, že my nežijeme celé plnohodnotné životy, protože my nežijeme celá svoje Já, neprožíváme svoje plné existence.

Protože naše plné existence, jsou mnohem neuvěřitelnější, než by jakýkoli sci-fi film kdy mohl vykreslit.

Nejspíš jsou naše současné životy těmi nejkomplikovanějšími, nejtěžšími a nejrychleji se měnícími částmi našich vlastních bytostí. A každý nejspíš pracujeme na tom, abychom mohli uzavřít své staré lekce a otevřít ty nové.

Měli bychom si však vážit svobodné volby každého z nás, projít si svými vlastními lekcemi růstu, i přes to, že je zrovna naše pozemské já, našich 10%, nebude schopné chápat. Měli bychom si vážit sami sebe a přírody, která nás všechny tvoří, určuje a mění, tak jako my svými akcemi měníme ji samotnou.

Protože my a příroda jsme Jedno.

My a vesmír jsme Jedno.

Jen jsme se rozhodli na nějakou dobu na tuhle prostou pravdu zapomenout. A abychom na to zapomněli, zvolili jsme si zdánlivou oddělenost v realitě plné strachu. A náš strach pak dlouhou dobu řídil naše životy. A z jisté části ho stále ještě řídí.

Bude tomu tak dlouho, dokud si ho z vlastní vůle budeme volit žít a prožívat. Tak budeme vždycky zůstávat uzavření ve smrti, neschopní poznat dalších 90% sama sebe.

Strach odděluje.

Láska sjednocuje.

Je to na vás, co si vyberete.

A každá zpráva, ať už v TV nebo na internetu, která se prezentuje jako zaručeně pravdivá, je jen výsledkem tohoto jednoduchého výběru.

Pravda je jen zdánlivá.

Naše nejhlubší Já, síla našeho srdce, je Věčností.

Tak co si vyberete?

 

J

Mějte se! Čau.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

hmm ;)

Groover,11. 4. 2011 18:15

Vobec nie sme jedna z nainteligentnejsich ras v galaxii. Uz len na mesiaci alebo na slnku existuju omnoho zlozitejsie bytosti nez sme my.

"Protože my a příroda jsme Jedno.

My a vesmír jsme Jedno.

Jen jsme se rozhodli na nějakou dobu na tuhle prostou pravdu zapomenout. A abychom na to zapomněli, zvolili jsme si zdánlivou oddělenost v realitě plné strachu."

To si nikto nezvolil. To su nasledky nasich cinov. Karma. My nie sme jedno. Sme malou castou celku. A to je rozdiel. Nie je v sile duse vyberat si co chce. Dusa sa rodi tam a zaziva to co sa zhoduje s jej karmou, cinmi a myslienkami na ktore sa upinala.

To co volas nase najhlbsie Ja je sam Boh a jeho energia. Naddusa sidliaca v srdci kazdej zive bytosti.

Strach bude vznikat vzdy. Ten kto bojuje so strachom vzdy prehra. Treba sa povzniest nad obidve zlozky. Skutocna bezpodmienecna laska plynie len zo zmierenia a pokoja pred Bozim vytvorom. Upnut mysel na Boha je preto najvacsim vyslobodenim.

Re: hmm ;)

Samael,15. 4. 2011 10:45

Biologicky nejvyvinutější, neznamená automaticky nejinteligentnější... znamená to, že máme potenciál ty nejinteligentnější rasy jednoho dne překonat... ale samosebou ten potenciál leží zatím nepovšimnut v zákrutech našich DNA struktur.
Jo a karma vzniká nevyřešením již dříve vybrané a nedokončené lekce... jakékoli... a protože čas je relativní a existuje jen k vytvoření prostoru pro danou lekci... ať už karma vznikla v jakémkoli bodu existence dané duše, je okamžitě přenášená do bodu teď a můžete ji z jakéhokoli bodu "teď" zcela vyrušit... a můžete tak změnit nejen budoucnost ale i vlastní minulost, pokud budete chtít.
No a v kvantově fraktálním pojetí vesmíru je každá součást vesmíru nekonečná, ergo ekvivalentně veliká jako samotný celek vesmíru. Doporučuji najít si na netu Fabonačiho fraktály. To vysvětlí víc moje slova.
Ale o tom boji se strachem... v tom s vámi souhlasím... nemusíme si vybírat boj se strachem, ale můžeme si vybrat být pro strach nedotknutelní... samozřejmě pokud není karmicky uchován v DNA... to se pak čistí tím, že to přes nás přejde směrem do našich myslí, životů a tím to odejde pryč.
Mějte se! Čau.
Děkuji za inspirující diskuzi!

:))

Karel,12. 4. 2011 18:57

....Když Ty jsi jedna ze starších indigáčů, tím pádem já už patřím k Prastarým.... :))

Díky Sam

Jana,12. 4. 2011 6:39

Číst Tvá slova je jako budíček, který nás probudí do dalších 90% sama sebe***** Děkuji Ti za něj

:)

Sila,11. 4. 2011 18:03

Dakujeeeeeeeeeeeeeem