Andělé bez hranic

Tím, jak toužíme růst, zrát a překonávat vlastní a společenské normy, můžeme vyvolávat odpor u lidí kolem nás. Jakýkoliv druh změny se jeví jako hrozba ve velmi křehké rovnováze života, jež byla vytvořena, aby udržela naši náměsíčnost po celé dny.

Vzestup planety Země mílovými kroky pokračuje, až někdy můžeme mít pocit že síla proudících energií je k “neunesení”. Podle toho se taky cítíváme. A je pravda, že všechny zdravotní potíže nemusí vždy souviset s transformací, ale na druhé straně – leccos může být probuzeno právě těmito energetickými změnami…. Organismus se dokáže přizpůsobovat někdy poměrně snadno, jindy to trvá déle. Je třeba vytvářet svému tělu a psychice podmínky pro vstřebání energetických změn, poslouchat své tělo a nehnat se v denních stereotypech za každou cenu. Udržovat své tempo, ne tempo jiných.

Otázkou je, proč lidi mají puzení a tlak pořád něco konat, neustále zaměstnávat mysl? Inu, co je prázdno? Závisí na pohledu, jak se na něj dívám. Může znamenat pokoru, důvěru, spočinutí, odevzdání se. Ale také odpočinek v zájmu sebelásky. Člověk se bojí, že dojde na konec cesty a cesta již nikam nepokračuje. Člověk má strach, že se stane nejlepším a neporazitelným, ale tím ztratí smysl toho, proč předchozí cestou šel, najednou nevidí a nedovede vnímat, co mu tato cesta a její cíl přinesly.

Hledáme vodítka, berličky, vysvětlení toho, co se nám v životě děje. Čteme články, knihy, chodíme na přednášky, vyslechneme zkušenosti našich přátel ve snaze porozumět svému životu. Toto vše je znamením, že se začínáme „probouzet“, začínáme pomalu vnímat nebo alespoň tušit, že my máme odpovědnost za náš život a jen my máme sílu si jej zlepšit.

Kdo jsem? Co je má duše? Proč je má duše na Zemi, co má vykonat? Jaký má úkol zde na Zemi?

Jsi odrazem toho, co je Vesmír v energiích. Jsi hostitel a rozšiřovač těchto energií. Lidem máš za úkol odhalovat iluze, aby mohli a dovedli být přístupní k oněm energiím, aby je dokázali snést a nepřivodil jim tento nevyhnutelný děj nemoci. Od vánku motýlích křídel po nejhrubší hrom blesku. V každém je účinek.

Nové vnímání přesahuje pohled toho, co jsme viděli dříve v úrovní 3D. Zatímco za cílem v dualitě nás vedlo naše vytvořené falešné EGO, to co následujeme v jednotě je naše skutečné POSLÁNÍ. Je v tom tedy značný rozdíl. Role, které jsme se naučili hrát, pomalu umírají s tím, jak člověk postupuje sám v sobě ve svém uvědomění. Role je taková líbivá forma, kterou vytvořila dualita. To je, když si člověk nasadí např. masku lásky a stává se v očích druhých tím „hodným“, ale pravé záměry zde ještě nedokážeme rozeznat. Nemá to ale nic společného s PŘIROZENOSTÍ, kdy se chováme podle svého vnitřního nastavení a každý se projevuje JEDINEČNĚ. Tzn., že nemáme potřebu cokoliv skrývat a nebo si na něco hrát. Duchovno tak, jak je prezentováno v dualitě nemá nic společného s vědomím jednoty. Jedná se většinou o tu líbivou formu podání. A ten, kdo ve svých rolích a přetváření se stále zůstává, je pro okolí čím dál více čitelnější.